Tím, že Ježíš nazývá své učedníky „solí země“, neříká, že oni jsou ti spasení. Nikdy se nesnaží vytvořit klub „pouze pro členy“. Ježíš důsledně říká, že Bůh miluje ty, kdo jsou venku, stejně jako ty, kdo jsou údajně uvnitř; že mezi Ježíšovými nejbližšími následovníky je stejně milosrdenství venku jako tady. Ve skutečnosti neexistují ani insideři, ani outsideři! Ježíš nás vyzývá k tvořivé sebekritice a dává nám schopnost sebeobnovy.
Být solí a světlem
Jste sůl země, ale když sůl ztratila svou chuť, jak jí lze slanost navrátit? Už není k ničemu dobrá, ale je odhozena a pošlapána. Vy jste světlo světa. Město postavené na kopci se nemůže skrýt. Lidé nerozsvěcují lampu a nestrkají ji pod koš, nýbrž ji stavějí na svícen a ona svítí všem v domě. Stejně tak ať vaše světlo svítí před ostatními, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích (Matouš 5,13-16).
Svaté vtělení
Pokud opravdu toužíme slavit Vtělení, uvažujme o cestách, které nás vedou k hledání Emmanuela, Bůh je s námi, jako způsobu života. Nemusíme svou pozornost omezovat jen na Štědrý den nebo vánoční období. Kristovo světlo je zapáleno vždy. Určitě ho uvidíme, když budeme žít blahoslavenství a setkávat se s našimi sourozenci na okraji společnosti. Když se tak stane, možná s překvapením poznáme, že nás tam celou dobu vedlo právě Kristovo světlo.
Božské tady a teď a v nás
R. Rohr: Plný a účastný význam Vánoc spočívá v tom, že toto jediné univerzální tajemství Božího vtělení je určeno i nám a pokračuje v nás! Nejde jen o důvěru v pravdu o Ježíšově těle, ale o důvěru v její pokračování skrze pokračující Tělo Kristovo – což je ještě větší akt víry, naděje a lásky a který jediný má moc měnit dějiny, společnost a všechny vztahy. Držet se pouze mentální víry v Ježíše jako „Boží dítě“ má v reálném světě malý nebo žádný účinek.
Narozen pod útlakem
Advent není přijetím míru status quo, ale vtělením Božího míru, který žijeme ve světě. Tvůrci pokoje formovaní adventem jsou ti, kdo se brání impériu, kdo praktikují pohostinnost vůči bližním a kdo vstupují do solidarity s Bohem v díle osvobození pro všechny.
Za hranice sentimentality
R.Rohr:
Kristus, kterého žádáme a na kterého čekáme, zahrnuje naše vlastní plné zrození a další zrození dějin a stvoření. Tomuto dospělému a kosmickému Kristu můžeme říci: „Přijď, Pane Ježíši“ (Zj 22,20) se zcela novým porozuměním a záměrnou vášní. Tím se celý náš život i život církve stává jedním obrovským „adventem“.
Ctít Ježíšovo vtělení a naše vlastní
Riley: Mnozí z nás v honbě za duchovnem žalostně zanedbávají to fyzické. Zabýváme se učením o spáse, které se orientuje na jednu základní naději: nebe. A naše představy o nebi jsou často odosobněné – duchovním cílem je věčně překračovat hmotný svět…..
Vytvoření prostoru pro Boží přítomnost
Maria říká: „Ano“, a tím, že říká „Ano“, se stává matkou nejen Krista, ale všech, kdo říkají „Ano“ zrození Boha….. Stejná vitální přítomnost, která pulzuje v Marii, je stejnou vitální přítomností, která se rodí v našich srdcích, je stejnou vitální přítomností, kterou zoufale potřebujeme, abychom společně snili a uskutečňovali novou budoucnost. V těchto tichých a svatých nocích Bůh Matka zasvěcuje i nás jako matky.
Proč je vtělení důležité
R.Rohr: Židům 4,15: „Nemáme přece velekněze, který by nedokázal soucítit s naší slabostí, ale máme toho, který byl v každém ohledu jako my, zakusil každé pokušení a nikdy neustoupil“ (můj překlad). Ježíšův život nám ukazuje, že se nemusíme bát hloubky a šíře vlastního života, toho, co nám tento svět nabízí nebo co po nás žádá.
Vzájemné obývání
Nejrůznější lidé se tlačili, seděli a viseli na řemíncích – dělníci všeho druhu, kteří se na konci dne vraceli domů. Zcela nečekaně jsem v nich všech, ale tak živě jako v nádherném obraze, spatřil Krista. -Caryll Houselander